20.3.2009 Wintrovky a La Scala – mety nejvytouženější Režiséra inscenace Mlhavé vyhlídky Jaroslava Wagnera a představitelku Anny Franklinové Dagmar Štrossovou jsme zastihli s naším diktafonem až po veskrze pozitivním rozborovém semináři.
Jak dlouho jste zkoušeli Mlhavé vyhlídky?
DŠ: Se zkoušením jsme začali v srpnu minulého roku.
JW: Ne, předminulého roku. Premiéru jsme měli v červnu.
DŠ: Rok jsme zkoušeli, půl roku už hrajeme.
Kolik máte za sebou repríz?
JW: Dnes osm. Pětkrát jsme hráli v Žatci, a pak v Lounech, Podbořanech a teď tady v Rakovníku.
Byly nějaké zásadní problémy s inscenováním?
JW: Někteří herci si nebyli jistí, tak jsme dělali individuální zkoušky, ale jinak asi ne.
DŠ: Důležité bylo dostat inscenaci na nějakou rytmiku a rychlost. Od začátku. Jarda to pak dost přepracoval, že je to podle předlohy.
JW: No, to byl dramaturgický zásah. Ještě předtím, než jsme začali zkoušet. Ve scénáři byla ještě jedna postava navíc. Ten scénář prošel změnou, než jsme ho začali zkoušet. Ale se zkoušením jsme pak problémy neměli. Největší problém pro všech třináct lidí, kteří na tom dělají, bylo ujednotit se, jak tu hru vidí. Někdo to viděl jako komedii, někdo jinak.
Takže se ti tam někdo bouří?
JW: Bouří se, ale ve finále, když dojde na lámání chleba, tak všichni poslechnou.
Vybral sis Mlhavé vyhlídky sám?
JW: Ano. Je to téma, které se mi líbí. Trošku strašidelné, trošku legrace, trošku vážné. Od každého trochu. Vyloženě komedii bych nedělal. Ani nějakou extra depresi, kde by nebyl žádný světlý okamžik.
Vybral jsi tedy téma, inscenaci, a pak herce.
JW: Ne, přesně naopak. Věděl jsem, kolik lidí se mnou chce dělat a hledal jsem inscenaci, která by vyhovovala tomuto obsazení. A tahle mi padla do oka.
Chápu to správně, že obsazení jsi měl už jasné v době, kdy to herci nevěděli?
JW: Ano, o obsazení jsem rozhodl dřív.
DŠ: Pak jsi se ještě rozhodoval o pár hercích, ale něco už jsi věděl.
JW: Každý si to tedy bral osobně, třeba „vychrtlá stará panna“ (smích).
Ještě by mě zajímalo, proč soubor změnil jméno z Jitřenky na Operu Žatec?
JW: Jitřenka přestala fungovat před osmi lety. Ke konci se sice hrály další hry, ale to už probíhalo v Městském divadle. Původní název souboru byl Jitřenka, protože jsme začínali v malém divadélku, které se tak jmenovalo. To patří spíš loutkářům. V Žatci už jedni loutkáři jsou, kteří se jmenují Jitřenka, nemá smysl, aby se tak jmenovaly dva spolky. Takže jsem navrhl změnu jména. Všichni souhlasili, jen byly boje o ten název.
DŠ: Ale všichni byli rádi za ten nový začátek. Je to taková nová šance. Hrát dohromady pod jinou taktovkou, to je velký rozdíl.
A Opera je zkratka?
JW: To je výsledek brainstormingu.
DŠ: To je Václavův nápad. On tak přesvědčivě říkal: „No, a jak jinak bychom se měli jmenovat?“
JW: Našim cílem byla La Scala, ale když jsme zjistili, že nemáme na to, to uzpívat… Aspoň má Žatec vlastní operu.
DŠ: Hlavně, ať v tom nikdo nic nehledá. Prostě ochotníci a opera.
To byla tvoje první režie?
JW: Divadelní ano. Předtím jsem zkoušel filmovou, nějaké filmečky jsem dělal s lidmi z Jitřenky. Dáša si tam taky zahrála. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, ale nemám s tím žádné větší ambice.
A s divadlem?
JW: S divadlem uvidím. Mlhavé vyhlídky spoustu lidí odradily. Pár lidí mi naznačilo, že jsem náročnej. Ale já to chci dělat buď tak, a nebo vůbec.
DŠ: Určitě je to náročné. Ale mám pocit, že kdybychom s tím přestali, tak nám to bude chybět. Až si odpočineme, tak budeme říkat: „Vždyť ty neděle v divadle nebyl tak špatnej víkend.“ Stejně to chceme dělat, podle mě se k tomu vrátíme.
Hrobka s vyhlídkou
Řekněme hned na začátku, že dobrá věc se (vcelku) podařila a že soubor Opery Žatec publikum i porotu svým ztvárněním Robbinsovy Hrobky s vyhlídkou (pod názvem Mlhavé vyhlídky) nesporně potěšil. A že předložil přehlídkovému obecenstvu inscenaci, o níž je třeba s nesporným uznáním říci, že je „udělaná“ – zná a ctí pravidla žánru a dokáže tudíž přehledně a čitelně zorganizovat a naservírovat publiku celý komplikovaný detektivní půdorys Robbinsova textu. (I divák logický šťoura musí inscenaci, domnívám se, tuto důslednost přiznat.) A zároveň režisér Jaroslav Wagner ví, že bez výrazné intervence komediálností a černého humoru je samotná krimizápletka řídká a že je třeba ji držet důsledně v rovině crazy nadsázky. Ale že přitom tato nadsázka nesmí svou „ulítlostí“ přebít základní logiku a věrohodnost děje.
Zní to takhle vypsáno přesložitě a přitom to žateckým na řadě míst vyšlo málem samozřejmě. Zejména je důsledně budována konverzační stránka hry a přesná míry „naivity“ postav, díky níž vycházejí patřičně anglicky suché černohumorné pointy. Tato režijní důslednost narazí občas samozřejmě na herecké limity, byť zároveň inscenace disponuje nejedním kvalitním výkonem (zejména Lucien Tomb Václava Rampase a Emily Tombová Renaty Říhové stojí za zmínku – vzápětí jim sekundují Martin Štross v snad nejobtížnější roli Peregrina Pottera a Vladimír Valeš coby advokát Hamilton Penworthy).
Rezervy má žatecká inscenace v občasných propadech dramatického napětí. Občas kopírují nížiny textu samotného (zejména v místech, kde Robbins potřebuje postavy nechat zrekapitulovat dosavadní dění před chystaným dějovým zvratem), na počátku druhé půle by se však slušelo „zahustit“ atmosféru v postupně vyvražďovaném domě podstatně více.
Vcelku se však inscenace podobá jako celek své scénografii – poslouží dobře a přesně požadavkům textu, má vkus, vytvoří patřičnou atmosféru a není „přeplácaná“ nadbytečnými popisnými či „humornými“ detaily. Soudím (jménem celé poroty), že to není vůbec málo. Ba naopak.
Jan Šotkovský
Jistěže nejste pan Novák, pane Nováku!
Soubor BANDA o.s. Benešov jsme požádali o rozhovor hned po skončení představení. V zákulisí se postupně sešlo skoro celé obsazení inscenace – režisér a Divák Pavel Němec, Zřízenec 1 Tomáš Sýkora, Zřízenec 2 Michal Zemek, Novák Vladan Milčinský
i Terapeutka Helena Fialová.
Jak se vám hrálo?
PN: V Rakovníku se mi hraje dobře. Jsou tu výborní lidi, hraje se do „pěknejch diváků“.
Čím ses, Pavle, inspiroval k napsání Blázince?
PN: Mám to říct?
TS, VM: Řekni to, řekni to!
PN: Tak dobře. Inspiroval mě Čunek. Když jsem si četl kauzy politiků, tak mě to strašně naštvalo. Pak už šlo psaní samo.
Jak se vám hrály vaše postavy? Jak jste přišli ke své roli?
PN: Hra je obsazená typově. Například my, hubeňouři, držíme dietu. Já jsem vlastně původně nehrál, převzal jsem roli po Radku Bludíkovi Matouškovi.
MZ: Dříve se mi hrála role zřízence hůř.Víc jsem se do toho vciťoval, chtěl jsem, abych působil zle, ošklivě.
PN: Snažili jsme se tu jeho roli zbavit emocí.
MZ: Je to lepší, hrát „necitlivě“. Dřív to bylo pro mě náročné na emoce.
TS: Já to nehraju. Nejsem herec. Vytáhli mě z motorkářskýho gangu, je to moje první role. Němčour si mě typově vybral.
VM: Já jsem dostal svoji roli na předloňské Popelce, kde jsem se hrozně opil. Pavel odjížděl, já jsem ho zastavil a povídám: „Pavle, já bych si s vámi zahrál…“ A dva dny na to mi přišel text.
TS: Já jsem k roli přišel na oslavě roběte. Zeptal jsem se Němčoura, on mě pak obsadil do alternace zřízence, měl jsem se střídat s Vladanem.
PN: A zjistil jsem, že to Sykymu jde. Tak jsem nabídl Vladanovi, jestli nechce zkusit Nováka, že bychom zřízence nechali jen Sykymu. A Vladan to přijal jako výzvu.
HF: Já jsem si o roli řekla. Jsem z jiného souboru, z komorního studia Áčko Benešov. Role je pro mě zajímavá, i díky tomu, že sama dělám psychologii. A taky proto, že se líbám s režisérem (smích).
PN: Ano, to je dobré i na mé roli (smích). Mimochodem, obě holky, které hrají terapeutku, jsou psycholožky.
Máte nějakou perličku, zajímavost, která se týká představení?
PN: Musím říct o kleci. Je původně z Městského úřadu Benešov, měla v sobě ještě patra, kam se dávaly šanony. Znal jsem ji už dříve. Když jsem začal Blázinec psát, řekl jsem si, že tam musí bejt.
Kolikrát už jste Blázinec hráli?
Všichni: Po čtrnácté. To už bychom si text mohli pamatovat. Pauzy, vyplňované kouřením, byly ve skutečnosti výpadkem paměti.
Co byste rádi řekli na závěr?
PN: Na závěr bych rád prohlásil toto: Játra jsou odpadkovým košem organismu!
-evoch-
Dámy a pánové,
i druhý den byl pro všechny náročný a proto dnes zvolím volnější formu mé bezduché zábavy. Mám pro vás jednoduchý kvíz.
Najdi sedm rozdílů: ? ?!
Mno, ale zase na druhou stranu, vzhledem k tomu, že se v prostorách divadla nenachází člověk slabé nátury, dovoluji si přidat opět trochu nekvalitní poesie.
Dobrou chuť.
Okolo, kolem, Vrávoral se Golem. Ve fraku jako tučnák, vystudoval učňák.
-off-
Redakce Zpravodaje: píše Eva Ochrymčuková, Off, Jiří Portugalec Suk, fotí Jiří Chlum, překlepy nemilosrdně vraždí Lída Strejcová, na papír zkušeně vkládá Pavla Zimmermannová.
Toto 3. číslo vyšlo 20. března 2009.