16.2.2010 Ministr pro lidská práva Kocáb se zdráhavě chystá navrhnout, aby byl odstraněn diskriminační zákaz, který nedovoluje osobám žijícím v registrovaném partnerství adoptovat dítě.
Na stránkách GLPartnerstvi.cz je petice leaderů Gay a lesbické komunity na podporu této aktivity. (http://www.glpartnerstvi.cz/dobro-deti-ve-vsech-rodinach.html)
Poslankyně Šojdrová za KDU-ČSL, která proti homosexuálům vystupuje dlouhodobě, na svém webu uveřejnila anti-petici, ve které mají lidé možnost podpořit její nesouhlas s navrhovanými změnami. Pod tuto anti-petici se během několika dní podepsalo 4500 lidí, kterých by se prosazení tohoto zákona nijak nedotklo.
V Česku žije cca 2,2 mil žen ve věku 20-50 let. Pokud vyjdeme z ustáleného předpokladu, že homosexuálů jsou 4%, jedná se o 88 tisíc leseb ve věku, kdy se jich tento zákon bytostně dotýká. Samozřejmě nechci vyloučit muže, máme tu tedy dalších 92 tisíc gayů ve stejné situaci. Dohromady tedy 180 tisíc potenciálních rodičů, kteří jsou, budou nebo byli diskriminováni tím, že nemohou nebo nemohli adoptovat dítě, případně si alespoň osvojit biologické dítě svého partnera. Netvrdím, že všichni mají, měli nebo budou mít děti. Stejně tak tomu není ani mezi heterosexuálními obyvateli. Mnozí z nich možná ale právě jen proto, že jim to společnost příliš komplikuje nebo přímo zakazuje.
Jak je tedy možné, že za stejnou dobu, za kterou poslankyně Šojdrová sežene od lidí, kterých by se prosazení tohoto zákona nijak osobně netýkalo, 4500 podpisů pro svou anti-petici, je pod peticí na podporu těchto změn podpisů pouze 700???
Jistě, ne každý homosexuál chce jít do průvodu demonstrovat svou hrdost na svou orientaci. Jsme ale opravdu tak laxní a apatičtí, že nejsme schopni sesbírat desetitisíce podpisů pod (třeba) tuto petici, bojující za naše práva?
Vzchopme se a ukažme alespoň jednou, kolik nás je! Vyzývám tímto všechny gaye a lesby a osoby s nimi spřízněné, aby podepsali petici na stránkách http://www.glpartnerstvi.cz/dobro-deti-ve-vsech-rodinach.html a zároveň vyburcovali všechny své známé, aby učinili totéž. Máme přece jedinečnou příležitost ukázat lidem a ministru Kocábovi, že když se mluví o homosexuálech v Čechách, nejedná se o 50 osob (jmenovitě pana Hromadu, pana Sidovského, pana Vítka, pana Rumpela, slečnu Langerovou, plus 26 vykroucených mužů, co se svlékají do půli těla někde v klubu, a 20 androgynních žen, které sedí doma na gauči a s kočkou na klíně koukají na fotbal), jak si nás asi představují, ale o deseti až statisíce obyčejných diskriminovaných občanů této demokratické republiky.
Markéta Navrátilová
nakladatelství LePress