4.9.2011 Možná z toho vznikne zajímavý příběh, nebo emailová diskuse i Vy to můžete komentovat a to přímo na stránkách v sekci Diskuse, nebo na zdi Facebooku eLnadruhou. Povšimněte si dvou různých odpovědí.
Odpověď pro Annu Jančaříkovou ze Stejné rodiny
Vážená paní redaktorko,
za prvé Vám chci sdělit, že do rubriky "drbna" nemám chuť čímkoliv
přispívat. Z mého dopisu jisté paní redaktorce jste si vybrala jen něco,
čímž chcete proti mně relevantně argumentovat. Výčtem různých okolností,
které mě vedly k zamyšlení nad plánovaným koncem kojeneckých ústavů, jsem
chtěla jen napovědět všem zájemcům, že je potřebné až nutné o věci
diskutovat a nikoliv sdělovat do veřejných sdělovacích prostředků hotová
řešení. To mě podráždilo daleko víc, než redakčně interpretované moje
obavy na téma "kam s ním?".
S pozdravem
Doc.MUDr.Milada Emmerová, CSc.
poslankyně PS PČR
místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku
e-mail:emmerovam@psp.cz
Vážená paní redaktorko,
moje vyjádření k uvedenému problému vyplývá z toho, že kdysi projednávané
registrované partnerství bylo velmi široce diskutováno a i vylučováno, což
mi připadalo takřka zbytečné s tou výhradou, že nepůjde po schválení
tohoto partnerství zákonem o adopci dětí. Jinými slovy - hlasovala jsem
pro uzákonění registrovaného partnerství se všemi jeho výhodami. Při té
příležitosti jsem dostávala dopisy a odborné materiály, např. toho druhu,
že jsou tito jedinci emočně labilní a že tedy není registrované
partnerství zcela přiléhavým řešením, že dojde k jejich brzkému rozchodu
apod. O emoční labilitě homosexuálů jsem se měla možnost přesvědčit na
pracovišti, kde jsem působila.Je však nutno přiznat, že touto
charakteristikou se vyznačuje více občanů, bez ohledu na sexuální
orientaci. Mimo jiné o tom svědčí stoupající sebevražednost, o čemž mám
jasné doklady.
Moje vyjádření nyní vyplývalo z popisované kauzy, kvůli které jsem
interpelovala pana ministra Drábka. Oficiální zprávy totiž vyzněly tak, že
pan ministr o tomto kroku nevěděl a že se poté zlobil, že taková důležitá
informace šla tzv.mimo něho.Posléze jsem však zjistila, že i jiná
rozhodnutí v rámci MPSV s ním zřejmě nejsou konzultována a to mi vadí.Jde
o příliš důležité věci, které by měly být široce diskutovány, nežli taková
vyjádření budou hlásána směrem k veřejnosti. Podobně mě poplašilo
vyjádření pana Macely z MPSV do televizních zpráv, že do dvou let budou
zrušeny kojenecké ústavy. Jejich ředitelé o tom nebyli předem informováni,
natož aby byla rozpředena potřebná diskuze, a zejména pak předloženy
argumenty, které hovoří o takových skutečnostech, že musí jít o ponechání
těchto ústavů v kategorii "zdravotnické zařízení". Pečují totiž asi o
třetinu vážně postižených nebo nemocných dětí, které vyžadují denní
přítomnost a péči lékaře a jiných zdravotnických pracovníků !
Stejně tak např.vyjádření pana ministra obrany Alexandra Vondry, že zřejmě
bude znovu obnovena vojenská prezenční služba, překvapila pana premiéra
Nečase a tuto informaci záhy dementoval.
Stručně řečeno : jde o zbrklé, neuvážené, nediskutované a často i
nenáležité výroky, které chci vždy kritizovat, přičemž si nedělám nároky
na "moji pravdu". Právě široká diskuze otevře mnohým oči, že naznačený
směr je buď správný anebo že jde o vadný záměr.Komu by byly tyto děti
svěřovány do adekvátní péče ? Má se tím řešit například i nezaměstnanost ?
Přizpůsobení se požadavkům evropské komise nemusí být hned akceptováno a
má být spíše předložena analýza, proč je tomu tak, že máme mnoho dětí v
kojeneckých ústavech a dětských domovech ! Argument, že jde o
"gottwaldovská řešení", neobstojí. Prvý kojenecký ústav byl založen kolem
poloviny třicátých let minulého století.....
Náš život je hektický, akcelerovaný, nakloněný různým změnám,ale vedoucí
myšlenkou nás všech, včetně ministerských úředníků a politiků, nesmí být
šetření financí za každou cenu. To by mohlo nadělat mnoho škod, včetně
dokonce prodražení některých neuvážených kroků. Jsme sociálním státem, ve
kterém nesmí být ohrožovány různé základní kvality, které prověřila naše
minulost a staly se dokonce jistými tradicemi....Nesmíme zapomínat, že
pocit svobody musí být vždy doprovázen odpovědností. Pokud se rozpojí tyto
dvě kategorie, pak z toho vyplývá chaos...
Tedy závěrem : když jsem si dala všechny okolnosti dohromady, vyjevila se
mi z toho jistá spekulace, že pěstouny by mohly být zcela v mezích zákona
homosexuálové. Tím by dosáhli bez širokých a hlubokých debat svého
permanentního požadavku, tj. mít dítě v pěstounské péči (v budoucnu pak v
adopci). Dokonce by je možná ani netangovalo to, že budoucí pěstouni mají
mít daleko vyšší finanční odměnu, než tomu je dosud. Já je za to
neodsuzuji, jen si myslím, že sofistikované kroky ze strany současné vlády
mají často překvapivé výsledky, a to i v jiných směrech. A nezaměstnaný
člověk má tolik starostí kolem často nenadálé nepříznivé situace, že by
existenční nejistotu pěstounskou péčí těžko řešil.
S pozdravem
Doc.MUDr.Milada Emmerová, CSc.
poslankyně PS PČR
místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku
e-mail:emmerovam@psp.cz
Odpověď pro Ivo Procházku (která byla odeslána dříve)
Moje vyjádření nyní vyplývalo z popisované kauzy, kvůli které jsem interpelovala pana ministra Drábka. Oficiální zprávy totiž vyzněly tak, že pan ministr o tomto kroku nevěděl a že se poté zlobil, že taková důležitá informace šla tzv.mimo něho.Posléze jsem však zjistila, že i jiná rozhodnutí v rámci MPSV s ním zřejmě nejsou konzultována a to mi vadí.Jde o příliš důležité věci, které by měly být široce diskutovány, nežli taková vyjádření budou hlásána směrem k veřejnosti. Podobně mě poplašilo vyjádření pana Macely z MPSV do televizních zpráv, že do dvou let budou zrušeny kojenecké ústavy. Jejich ředitelé o tom nebyli předem informováni, natož aby byla rozpředena potřebná diskuze, a zejména pak předloženy argumenty, které hovoří o takových skutečnostech, že musí jít o ponechání těchto ústavů v kategorii "zdravotnické zařízení". Pečují totiž asi o třetinu vážně postižených nebo nemocných dětí, které vyžadují denní přítomnost a péči lékaře a jiných zdravotnických pracovníků !
Stejně tak např.vyjádření pana ministra obrany Alexandra Vondry, že zřejmě bude znovu obnovena vojenská prezenční služba, překvapila pana premiéra Nečase a tuto informaci záhy dementoval.
Stručně řečeno : jde o zbrklé, neuvážené, nediskutované a často i nenáležité výroky, které chci vždy kritizovat, přičemž si nedělám nároky na "moji pravdu". Právě široká diskuze otevře mnohým oči, že naznačený směr je buď správný anebo že jde o vadný záměr.Komu by byly tyto děti svěřovány do adekvátní péče ? Má se tím řešit například i nezaměstnanost ? Přizpůsobení se požadavkům evropské komise nemusí být hned akceptováno a má být spíše předložena analýza, proč je tomu tak, že máme mnoho dětí v kojeneckých ústavech a dětských domovech ! Argument, že jde o "gottwaldovská řešení", neobstojí. Prvý kojenecký ústav byl založen kolem poloviny třicátých let minulého století.....
Náš život je hektický, akcelerovaný, nakloněný různým změnám,ale vedoucí myšlenkou nás všech, včetně ministerských úředníků a politiků, nesmí být šetření financí za každou cenu. To by mohlo nadělat mnoho škod, včetně dokonce prodražení některých neuvážených kroků. Jsme sociálním státem, ve kterém nesmí být ohrožovány různé základní kvality, které prověřila naše minulost a staly se dokonce jistými tradicemi....Nesmíme zapomínat, že pocit svobody musí být vždy doprovázen odpovědností. Pokud se rozpojí tyto dvě kategorie, pak z toho vyplývá chaos...
Tedy závěrem : když jsem si dala všechny okolnosti dohromady, vyjevila se mi z toho jistá spekulace, že pěstouny by mohly být zcela v mezích zákona homosexuálové. Tím by dosáhli bez širokých a hlubokých debat svého permanentního požadavku, tj. mít dítě v pěstounské péči (v budoucnu pak v adopci). Dokonce by je možná ani netangovalo to, že budoucí pěstouni mají mít daleko vyšší finanční odměnu, než tomu je dosud. Já je za to neodsuzuji, jen si myslím, že sofistikované kroky ze strany současné vlády mají často překvapivé výsledky, a to i v jiných směrech. A nezaměstnaný člověk má tolik starostí kolem často nenadálé nepříznivé situace, že by existenční nejistotu pěstounskou péčí těžko řešil.
S pozdravem
Vážený pane doktore, vážení spoluobčané,
dovolte mi, abych vám všem přeposlala svoje vyjádření, které jsem
adresovala jedné paní redaktorce. Věřím, že tím odpovídám na všechny vaše
výhrady a dotazy.Případná další spolupráce s vámi zatím formou
korespondence by mě zajímala.
S díky za zájem a s pozdravem
Doc.MUDr.Milada Emmerová, CSc.
poslankyně PS PČR
místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku
e-mail:emmerovam@psp.cz
Foto: ČTK