4.9.2011 Pokud s námi sledujete tento e-mailový dialog a máte chuť se jakkoliv vyjádřit použijte prosím zeď eLnadruhou na Facebooku, nebo přímo na těchto stránkách v sekci Diskuse.
Vážena paní poslankyně,
velmi děkuji za odpověď, v níž jsem, přiznám se, ani nedoufala.
Bohužel však neodpovídáte ani na jeden ze vznesených dotazů.
Text, který jste poslala, je obecný, reflektuje chaos, v nemž vznikají
návrhy dnešních zákonů, upozorňuje na komplikovanost problematiky
ústavní péče. Ambicí Stejné rodiny však nebylo pojednávat o těchto
širokých problémech.
Nás zajímalo čistě Vaše ostré prohlášení, že homosexuální rodina znamená
pro děti, které v ní vyrůstají, stigmatizaci a trauma.
Dovolím si malou dekonstrukci textu, který jste poslala:
1. Píšete, že si neděláte nároky na "svoji pravdu" a jde Vám o širokou
diskusi, ale:
Vaše odsouzení toho, že dítě s kombinovanou vadou bylo svěřeno do
pěstounské péče homosexuálnímu muži, nepůsobí jako ambice zahájit
debatu, ale jako jednoznačné, finální a minimálně velmi zaujaté
zhodnocení situace. Pokud byste chtěla zahájit debatu, uvedla byste
odborné argumenty proti tomuto kroku (o než jsem Vás žádala) bez
jednoznačného definitivního stanoviska.
2. Dále píšete, že "že pěstouny by mohly být zcela v mezích zákona
homosexuálové. Tím by dosáhli bez širokých a hlubokých debat svého
permanentního požadavku, tj. mít dítě v pěstounské péči (v budoucnu pak
v adopci)."
ALE: zde jste se dopustila dvou (skoro to působí, že demagogikcých) zkratek:
- Zaprvé - jak víte, že od PP je přímá cesta k adopci? To je demagogie.
Pokud se podíváme do zahraničí, do jiných států v Evropě, kde je ústavní
péče minimální, tak důraz se klade na to, aby při pěstounské péči dítě
neztratilo kontakt se svoji bývalou rodinou - a pokud byl důvod svěření
dítěte do PP třeba ryze ekonomický - dělá stát vše pro to, aby původní
rodině pomohl a PP slouží pouze jako důležité přechodné období pro dítě
- a pěstouni jsou s tím srozuměni. Vaše zkratka "PP -> Adopce" je tedy
spíše projevem Vašich osobních strachů, nežli věcným zhodnocením situace.
- Zadruhé: píšete, že "by tím homosexuálové dosáhli svého permanentního
požadavku" - tím opět jedete na té známe zkratkovité vlně homofobních
postojů. Ono ale nejde o práva homosexuálů, ale o potřeby dětí.
Pokud by Vám šlo skutečně o děti v ústavech, řešila byste primárně je, a
ne to, co chtějí homosexuálové. Snažila byste se nezaujatě zhodnotit
případ, k němuž se vyjadřujete: zda je pro dítě s kombinovanou vadou,
které nikdo jiný nechtěl, opravdu lepší zústat v neosobním deprivačním
prostředí ústavu, nebo žít v milujícím prostředí, kde bude mít dítě
svého důležitého dospělého. A pokud byste váhala, tak byste si před tím,
než něco veřejně ostře prohlásíte, třeba i nastudovala odborné studie,
když už se tou problematikou chcete zabývat.
3. Dále píšete:
"vedoucí myšlenkou nás všech, včetně ministerských úředníků a politiků,
nesmí být šetření financí za každou cenu."
- Není úplně jasné, co jste tím výrokem chtěla říci, ale převedu-li ho
na ústavní péči, tak právě ekonomické zájmy jsou hlavní příčinou, proč
je u nás transformace ústavní péče tak neprůstřelná, proč jsme na tom
(hned po Bulharsku) nejhúře z celé Evropy co se počtu dětí v ústavech týče.
Zajímavě o tom píší například v posledním vydání Nového prostoru
(http://www.novyprostor.cz/?langid=hu).
Znovu tedy pokládám zásadní otázky z prvního mailu, na než jste mi
neodpověděla:
1. Na základě jakých zdrojů tvrdíte, že dítě, které vyrůstá v
homosexuální rodině, je kvůli tomu traumatizováno, podrobeno tlaku okolí
a vystaveno šikaně?
2. Na základě jakých zdrojů a studií tvrdíte, že pro dítě je lepší a
méně traumatizující život v ústavu (který lze na základě odborných
studií označit jako vysoce frustrující a deprivační) nežli život v
milující homosexuální rodině?
3. Máte nějakou osobní širší zkušenost s dětmi vyrůstajícími v
homosexuálních rodinách, které by kvůli tomu tofaktu byly šikanované a
traumatizované?
Ráda bych Vaše odpovědi zařadila do připravovaného článku na serveru
drbna.cz. Pořád totiž věřím, že Vaše výroky neplynuly z Vašich osobních
předsudků, ale jsou vystavěny na pevnějších odborných základech.
A jak už jsem zmínila - doporučuji zakoupit si poslední Nový prostor.
Kromě jiného je v něm rozhovor s Chrisem Gardinerem z Mezinárodní
organizace pro pěstounskou péči, který popisuje nevratné devastační
vlivy ústavní péče na děti v nich vyrůstající a píše, že pro dítě je
lepší JAKÝKOLI blízký milující dospělý, který nemá skolny k násilí a
závislostem, nežli ústavní péče.
Mějte se pěkně a těším se na odpověď,
Mgr. Anna Jančaříková
Stejná rodina, Drbna.cz
www.drbna.cz
www.stejnarodina.cz
Paní poslankyně,
nejsem redaktorka, nýbrž členka o. so. Stejné rodina a matka syna
vyrůstajícího v homosexuálním páru a o homosexuální rodičovství se
zajímám jak z teoretického, tak z politikcého, tak z osobního hlediska.
A z tohoto hlediska mě zajímají odpovědi na otázky uvedené v předchozím
mailu, které se týkají Vašich výroků o homosexuálních rodinách, které
zároveň zahalujete výroky o zájmech dětí.
Jelikož jste jakožto veřejná osoba veřejně pronesla velmi závažné výroky
o homosexuálních rodinách (a zároveň výroky, které podle mého názoru i
názoru kompetentních odborníků směřují proti zájmům dětí) a jelikož se
to týká sféry, v níž aktivně působím, je pochopitlné, že mě zajímá
zázemí Vašich výroků.
Pořád doufám, že na mé otázky odpovíte.
PS: do článků na serveru o lesbickém rodičovství přospívat samozřejmně
nemusíte, ale na druhou stranu musíte počítat s tím, že na Vaše
kategorizující prohlášení budeme reagovat.
Mějte se pěkně,
Mgr. Anna Jančaříková
Stejná rodina, Drbna.cz
www.drbna.cz
www.stejnarodina.cz